2.7.173
§ 173–174 ZP Obecná ustanovení k poskytování cestovních náhrad zaměstnancům zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3
Ing. Karel Janoušek
Úplné znění
Ustanovení související
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
-
§ 34a – pravidelné pracoviště
-
§ 42 – pracovní cesta
-
§ 109 odst. 3 – vymezení zaměstnavatelů
-
§ 151-155 – obecná ustanovení o cestovních náhradách
-
§ 156-172 – poskytování cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění
-
§ 6 odst. 7 písm. a) – náhrady cestovních výdajů, které nejsou předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti
-
§ 24 odst. 2 písm. zh) – výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů (náhrady cestovních výdajů)
NahoruMaximální výše náhrad
zákoník práce při stanovení výše náhrad zaměstnancům uvedených zaměstnavatelů vychází ze zásady, že zaměstnavatelé ve státní sféře mohou disponovat příslušnými prostředky pouze na základě právních předpisů. Proto také zužuje meze pro rozhodování o výši náhrad a limituje nejen druhy možných náhrad, ale i jejich maximální výši či sazby. Zaměstnancům uvedených zaměstnavatelů (dále jen státní a příspěvková sféra) tak nelze poskytnout náhrady jiné a vyšší. Pokud by tak zaměstnavatel přesto učinil, šlo by o neoprávněné čerpání rozpočtu. Výjimkou jsou případy, kdy jsou na příslušnou cestu poskytnuty zaměstnavateli prostředky z dotace, grantu, fondu zřizovatele, ministerstva, evropského fondu apod. a v podmínkách čerpání jsou uvedeny postupy a limity pro cestovní náhrady účastníků příslušné akce. Při stanovení výše jednotlivých druhů cestovních náhrad se vychází ze způsobu a podmínek platných pro zaměstnance podnikatelských a jiných subjektů, tj. subjektů neuvedených v § 109 odst. 3 ZP. Odchylky jsou uvedeny u jednotlivých druhů náhrad.
NahoruVýznam pro…