Vyslání zaměstnance na delší tuzemskou nebo zahraniční
pracovní cestu je zásahem do soukromého života zaměstnance. Proto zákoník práce
ukládá zaměstnavateli povinnost umožnit zaměstnanci v průběhu takovéto pracovní
cesty návštěvu členů rodiny.
Za člena rodiny zaměstnance se podle
§ 187 zákoníku práce považuje jeho manžel,
partner, vlastní dítě, osvojenec, dítě svěřené do pěstounské péče nebo výchovy,
vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun.
Jiná osoba se považuje za člena rodiny, pokud žije se
zaměstnancem v domácnosti, tj. pokud spolu žijí trvale a společně uhrazují
náklady na své potřeby.
NahoruNáhrada jízdních výdajů
Jestliže zaměstnavatel vyšle zaměstnance na
tuzemskou pracovní cestu trvající déle než 7 kalendářních dnů, je podle
ustanovení
§ 161 zákoníku práce povinen poskytnout mu
náhradu jízdních výdajů za cestu z místa, kde se na pracovní cestě
vykonává práci, k návštěvě člena rodiny, a to do jeho místa bydliště nebo
jiného předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny (tj. i mimo bydliště člena
rodiny), a za cestu zpět, za stejných podmínek, jako se poskytuje náhrada
jízdních výdajů při pracovní cestě. Tato náhrada jízdních výdajů však nesmí být
vyšší než náhrada jízdních výdajů do místa výkonu práce nebo pravidelného
pracoviště, příp. bydliště zaměstnance v ČR. Limitující je přitom vyšší z
částek za dopravu do uvedených míst, tj. částka, která je pro zaměstnance
výhodnější. Pokud zaměstnanec použije leteckou přepravu, hradí zaměstnavatel
zaměstnanci náhradu jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdenky
autobusem anebo vlakem.
Uvedenou náhradu jízdních výdajů poskytne zaměstnavatel
zaměstnanci nejpozději v průběhu čtvrtého týdne od počátku pracovní
cesty anebo minulé návštěvy člena rodiny, lze však dohodnout i dobu kratší, tj.
např. již první den pracovního volna v průběhu pracovní cesty.
Je-li zaměstnanec na zahraniční pracovní cestě
trvající déle než 1 měsíc, poskytne mu zaměstnavatel náhradu jízdních
výdajů k návštěvě…
