dnes je 25.2.2024

Input:

Příjmy, které nejsou předmětem daně

25.1.2024, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 14 minut

9.4 Příjmy, které nejsou předmětem daně

Jaroslava Pfeilerová, Ing. Marcela Srněnská

Zákon o daních z příjmů vymezuje druhy příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, v § 3 ZDP. Jedním z druhů příjmů jsou příjmy ze závislé činnosti, které upravuje § 6 ZDP. Příjmy, které předmětem daně nejsou, ZDP výslovně vymezuje nejen ve zmíněném § 3, konkrétně v odst. 4, ale také v § 6 odst. 7 ZDP pro oblast příjmů ze závislé činnosti. Jde o:

a) Cestovní náhrady

Za příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem, tj. zákoníkem práce, pro zaměstnance odměňované platem (např. zaměstnanci státu, územního samosprávního celku, příspěvkové organizace).

Podnikatelská sféra

Podle zákoníku práce není výše cestovních náhrad pro zaměstnavatele z podnikatelské sféry (§ 156 a násl. ZP) limitována horní hranicí, jsou stanoveny pouze minimální limity. Zaměstnavatel může tedy poskytnout i jiné a vyšší náhrady, než stanoví zákoník práce.

Nepodnikatelská sféra

Zaměstnavatel v nepodnikatelské sféře může poskytovat cestovní náhrady pouze v rozsahu stanoveném zákoníkem práce (nelze poskytovat vyšší náhrady).

Daňová uznatelnost

Daňové posouzení:

  • Na straně zaměstnance: Cestovní náhrady do limitu stanoveného pro zaměstnance v nepodnikatelské sféře nejsou pro zaměstnance předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti. Poskytne-li zaměstnavatel náhrady cestovních výdajů vyšší, jedná se na straně zaměstnance o zdanitelný příjem podle § 6 odst. 1 ZDP, který současně vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod zákonného pojistného.

  • Na straně zaměstnavatele: V souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP jsou poskytnuté cestovní náhrady daňově účinným nákladem. Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře platí, že mohou daňově uplatnit i náhrady nad rámec zákoníku práce.

Příklad

Příklad

Podnikatel vyslal zaměstnance na zahraniční pracovní cestu a vyplatil mu zahraniční stravné podle vyhlášky MF ve výši 1,5násobku základní sazby zahraničního stravného a dále pak 40 % z této částky jako kapesné. Jaká výše zahraničního stravného a kapesného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Na straně zaměstnance v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) ZDP předmětem daně nebude zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanoveného vyhláškou Ministerstva financí pro danou zahraniční cestu podle § 179 ZP a kapesné ve výši 40 % z této základní sazby zahraničního stravného. Nadlimitní částka stravného a kapesného bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 ZDP.

Příklad

Příklad:

Podnikatel má stanovenou pracovní dobu od 8.00 do 16.30 hod. Tento podnikatel vyslal v 9.00 hod. na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 4 hodiny. Jaká výše stravného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Zaměstnanec nemá na stravné nárok, protože tato cesta byla kratší než 5 hodin. Zaměstnavatel však může zaměstnanci poskytnout dobrovolné plnění a vyplatit mu stravné do limitu stanoveného pro pracovní cesty od 5 do 12 hodin. Vzhledem k tomu, že tato možnost je obsažena v hlavě třetí zákoníku práce, jedná se o plnění, které není předmětem daně ze závislé činnosti a zaměstnavatel může poskytnutou náhradu daňově uplatnit.

Příklad

Příklad:

Paní Nováková se obvykle stravovala v dietní jídelně, která vydávala obědy v době od 11.00 hod. do 13.00 hod. Dne 5. 5. zaměstnavatel vyslal paní Novákovou na pracovní cestu v době od 10.30 hod. do 11.30 hod. I když paní Novákové nárok na stravné nevznikl (pracovní cesta trvala méně než 5 hodin), rozhodl se zaměstnavatel zohlednit skutečnost, že pracovnici znemožnil stravovat se obvyklým způsobem a poskytl jí dobrovolné stravné ve výši 100 Kč.

b) Osobní ochranné pracovní prostředky

Za příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP nepovažují a předmětem daně není hodnota:

  • osobních ochranných pracovních prostředků včetně nákladů na jejich udržování,

  • pracovních oděvů a obuvi, stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování

  • mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků,

  • ochranných nápojů,

  • pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvků na jeho udržování

poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem.

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel je v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci povinen poskytnout zaměstnanci mimo jiné i pracovní oděvy a obuv a ochranné nápoje. Poskytnutí těchto pracovních prostředků a ochranných nápojů není na straně zaměstnance předmětem daně. Obdobně se postupuje i v případě pitné vody, a to bez ohledu, jakou formou je zaměstnancům poskytována (vodovod, lahve, barely). Na straně zaměstnavatele jsou výdaje spojené s pořízením ochranných nápojů a pitné vody výdaji daňovými.

Stejnokroje

Za příjem ze závislé činnosti se nepovažuje a předmětem daně není hodnota pracovního oblečení a pracovní obuvi, určených zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání. Ve smyslu tohoto ustanovení je za pracovní oblečení považováno tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje), poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnancům (např. prodejních organizací, poskytovatelů služeb pohostinských, ubytovacích zařízení apod.), pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační účely. Předpokladem je, že zaměstnavatel ve vnitřním předpise nebo smluvní strany v kolektivní smlouvě stanoví povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Zaměstnavatel musí ale také zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, čímž se rozumí např. obchodní jméno, ochranná známka, firemní barvy apod. Další součásti jednotného pracovního oblečení, které nelze opatřit viditelným či trvalým označením, by měly být poskytovány v přiměřené hodnotě a množství.

Daňová uznatelnost na straně zaměstnavatele

Výdaje na pořízení jednotného pracovního oblečení podle ust. § 6 odst. 7 písm. b) ZDP a výdaje (náklady) na udržování jednotného pracovního oblečení jsou daňovým výdajem zaměstnavatele. Při úhradě výdajů na udržování jednotného pracovního oblečení zaměstnancům paušální částkou podle § 6 odst. 8 ZDP se považují za daňové výdaje podle § 24 odst. 2 písm. x) ZDP jen výdaje (náklady) do výše paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, popř. ve vnitřním předpise zaměstnavatele, za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných daňových výdajů. V případě, že dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven, je zaměstnavatel povinen změnit výši paušálu s účinností od počátku měsíce, který následuje po měsíci, v němž ke změně podmínek došlo.

Příklad

Příklad:

Zaměstnavatel poskytl zaměstnancům ochranné nápoje. Jak bude zaměstnavatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

Pro právní jistotu poplatníků i správců daně ZDP v § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 stanoví, že na straně zaměstnavatele jsou daňovým výdajem výdaje spojené s pořízením ochranných nápojů v rozsahu stanoveném nařízením vlády č. 361/2007 Sb.

Pokud se jedná o zaměstnance, ZDP v § 6 odst. 7 písm. b) stanoví mimo jiné, že za příjmy ze závislé činnosti se nepovažuje a předmětem daně není hodnota ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem.

c) Záloha na výdaje zaměstnance

Předmětem daně na straně zaměstnance nejsou částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je jeho jménem vydal, nebo částky, kterými zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak, jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel. Jde o částky, které zaměstnanec přijímá zálohově s určením na konkrétní vydání, jež má uhradit za zaměstnavatele, nebo zaměstnavatel zaměstnanci uhradí výdaj, jenž vydal za něj (tedy za zaměstnavatele). Vždy však musí být předmětný výdaj, který zaměstnanec uhrazuje (prostřednictvím zálohy či výdajem za zaměstnavatele), řádně prokázán a vyúčtován. Pokud by však zaměstnavatel zaměstnanci proplatil výdaje, které nemá povinnost hradit, tedy žádný zvláštní platný právní předpis mu to neukládá, pak by peněžní plnění učiněné ve prospěch zaměstnance muselo být posouzeno jako zdanitelný příjem zaměstnance, který mu plyne v souvislosti s výkonem závislé činnosti.

Může se jednat o případ, kdy zaměstnanec opravářské firmy koupí součástku, kterou potřebuje pro provedení opravy u zákazníka, a zaměstnavatel mu příslušnou částku uhradí, případně jde o zálohu, kterou zaměstnavatel poskytne zaměstnanci, aby jeho jménem koupil potřebné náhradní díly pro speciální opravu u zákazníka. Také se může jednat o úhradu zdravotní prohlídky smluvnímu zdravotnickému zařízení, kterou na místě jménem zaměstnavatele zaměstnanec uhradí. Patří sem i výdaje spojené s použitím telefonu zaměstnance, který telefonuje na základě požadavku a v zájmu zaměstnavatele.

d) Náhrady za opotřebení vlastních předmětů

Předmětem daně na straně zaměstnance nejsou náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce.

Podle § 190 ZP sjedná-li zaměstnavatel, popřípadě vnitřním předpisem stanoví nebo individuálně písemně určí podmínky, výši a způsob poskytnutí náhrad za opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce zaměstnance, poskytuje mu tuto náhradu za dohodnutých, stanovených nebo určených podmínek. Podmínka pro poskytnutí tohoto plnění, které zaměstnavatel zahrne do daňově účinných nákladů a u zaměstnance se jedná o nezdanitelný příjem, je, aby zaměstnavatel předmětné plnění sjednal v kolektivní smlouvě nebo stanovil vnitřním předpisem, případně písemně individuálně stanovil výši a způsob poskytnutí těchto náhrad.

Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) paušální částkou (§ 6 odst. 8 ZDP), jsou tyto výdaje považovány za prokázané do výše stanoveného paušálu (viz 9.4.1). Výše paušální náhrady však musí být zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Pokud jde o nářadí, zařízení a předměty využívané pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odpisovány, uznají se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech odpisování.

Povinné náhrady poskytované zaměstnancům v prokázané i v paušální výši jsou daňově účinným nákladem zaměstnavatele.

Nahrávám...
Nahrávám...