dnes je 30.1.2023

Input:

Výkon práce v bydlišti a stravné

7.4.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2022.07.04
Výkon práce v bydlišti a stravné

Ing. Karel Janoušek

S prací v rámci režimu home office souvisí otázka, zda zaměstnanci, který vykonává práci ve svém bydlišti, lze poskytnout příspěvek na stravování a kdy mu přísluší stravné a ostatní cestovní náhrady. Řešení nabízí zejména v bodu 4 § 24 odst. 2 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen "ZDP"), v § 163 odst. 6 ZP a dalších zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen "ZP"). Z uvedeného ustanovení zákona o daních z příjmů je, zjednodušeně řečeno, zřejmé, že příspěvek na stravování v jakékoliv podobě je daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele v případě, kdy zaměstnanec byl ze své směny v práci alespoň 3 hodiny a v průběhu této směny mu nevznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.

Když pomineme uvedené 3 hodiny výkonu práce (zaměstnanec určitě vykáže, že v bydlišti pracoval celou svou pracovní dobu, protože jinak by musel chybějící dobu někdy jindy napracovat), tak je prakticky rozhodující, zda bydliště zaměstnance (byt zaměstnance nebo místo jeho pobytu) je anebo není jeho pravidelné pracoviště. Zaměstnanci totiž podle § 163 odst. 6 ZP přísluší stravné také v případě, kdy je vyslán vykonat práci do místa svého bydliště a toto bydliště není jeho místem výkonu práce nebo pravidelným pracovištěm.

Přísluší tedy zaměstnanci při výkonu práce v bydlišti stravné, anebo mu lze poskytnout příspěvek na stravování? Pro správnou odpověď je podle mého názoru třeba rozlišit, zda jde o výkon práce doma nebo z domova (někdy je používán i pojem práce z domu). Tyto pojmy ani pojem home office zákoník práce nepoužívá. Pro účely tohoto článku považuji:

  1. výkon práce z domova za případ, kdy bydliště zaměstnance je jeho pravidelným pracovištěm,
  2. výkon práce doma za případ, kdy bydliště zaměstnance není jeho pravidelným pracovištěm.

Předesílám, že při výkonu práce z domova zaměstnanci stravné nepřísluší, při výkonu práce doma zaměstnanci stravné přísluší za dobu výkonu práce.

Pro poskytování stravného a ostatních druhů cestovních náhrad je podstatné zejména to, zda zaměstnanec vykonával práci na svém pravidelném pracovišti nebo mimo pravidelné pracoviště. Kde má zaměstnanec pravidelné pracoviště, se zjistí z pracovní smlouvy a v případě, že tam není sjednáno, postupem uvedeným v § 34a ZP podle v pracovní smlouvě sjednaného místa výkonu práce.

VÝKON PRÁCE Z DOMOVA

O výkon práce z domova (home office) jde v případě, kdy má zaměstnanec v pracovní smlouvě (dodatku k pracovní smlouvě) jako místo výkonu práce sjednáno bydliště (nebo jiné místo, např. sídlo zaměstnavatele, a bydliště) a bydliště je také jeho pravidelným pracovištěm. Pak zaměstnanec při výkonu práce v bydlišti vykonává práci na svém pravidelném pracovišti a stravné mu nepřísluší. Odpracuje-li v tomto případě v bydlišti alespoň 3 hodiny ze své směny a nebude-li na pracovní cestě, při níž mu vznikne během směny právo na stravné, bude jemu případně poskytnutý příspěvek na stravování daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele.

Cestovní náhrady přísluší zaměstnanci při pracovních cestách, kterými jsou také cesty za účelem výkonu práce mimo pravidelné pracoviště. Je-li pravidelným pracovištěm pouze bydliště zaměstnance, jsou např. i cesty mezi bydlištěm a sídlem zaměstnavatele, kam bude zaměstnanec zřejmě pravidelně nebo občas dojíždět (např. na pracovní poradu, pro materiál potřebný k výkonu práce apod.), cestami, při nichž mu cestovní náhrady (jízdní výdaje, stravné) přísluší.

Poznámka: V níže uvedených grafech použitá zkratka MVP je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, PP je pravidelné pracoviště, plná šipka je cesta, při které cestovní náhrady přísluší, a čárkovaná šipka cesta, při které cestovní náhrady nepřísluší, elipsa označuje obec.

Pokud je sjednaným místem výkonu práce obec a pravidelným pracovištěm bydliště zaměstnance v této obci a sídlo zaměstnavatele v této obci, pak zaměstnanci nepřísluší cestovní náhrady při cestách mezi bydlištěm a sídlem zaměstnavatele.

V případě, že sjednaným místem výkonu práce je obec, ve které má zaměstnanec bydliště, a tato obec je i pravidelným pracovištěm zaměstnance, nepřísluší zaměstnanci při cestách k výkonu práce do této obce a po obci žádné cestovní náhrady. Ty mu pak přísluší pouze při cestách mimo tuto obec.

Výjimkou jsou cesty podle § 152 písm. c) ZP.

VÝKON PRÁCE DOMA

O případ výkonu práce doma jde tehdy, když zaměstnavatel vyslal zaměstnance vykonat práci do jeho bydliště, anebo mu to z různých důvodů umožnil, a bydliště zaměstnance není jeho pravidelné pracoviště. V takovém případě je nutno postupovat také podle § 163 odst. 6 ZP. Podle tohoto ustanovení totiž zaměstnanci v případě, kdy byl vyslán na pracovní cestu (tj. vykonat práci) do místa bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší stravné za dobu cesty do místa bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v bydlišti. Náhrada jízdních výdajů za cestu mezi bydlištěm a pravidelným pracovištěm zaměstnanci ale nepřísluší.

V praxi se vyskytují názory, podle kterých zaměstnanci v případě, kdy vykonává práci doma, nevznikají zvýšené stravovací výdaje, a nemá tedy nárok na stravné (stravné je náhrada zvýšených stravovacích výdajů). Nicméně je třeba postupovat v souladu s uvedeným ustanovením zákoníku práce.

Vykonává-li tedy zaměstnanec práci doma, přísluší mu za dobu výkonu práce stravné za podmínky, že bydliště není jeho pravidelným pracovištěm. Je třeba zdůraznit, že jde o případ, kdy zaměstnavatel skutečně vyslal zaměstnance vykonat práci do bydliště (nebo souhlasil s tím, že bude po určitou dobu vykonávat práci doma) a toto bydliště (byt, místo pobytu) zaměstnance není sjednaným místem výkonu práce ani jeho pravidelným pracovištěm.

Může jít nejen o výkon práce doma v době šíření viru covid-19, ale také např. o situaci, kdy zaměstnanec nemůže na pracovišti zaměstnavatele vykonávat svou

Nahrávám...
Nahrávám...