Vzhledem k tomu, že prostřednictvím nakladatelství
dostávám hodně dotazů týkajících se také cestovních náhrad a v nich jsou často
uváděny odkazy na odpovědi uveřejněné na internetových fórech, příp. v
literatuře, zaměřím se v tomto seriálu na nejzávažnější případy nestejných
názorů a přístupů k řešení některých problémů vyplývajících z nejednoznačné
dikce příslušných ustanovení zákoníku práce nebo spíše z nepozornosti čtenářů.
V dnešní části se budu věnovat odvolání z dovolené.
Občas se vyskytne názor, že zaměstnavatel je povinen
poskytnout zaměstnanci cestovní náhrady v případě, kdy zaměstnance odvolá z
dovolené. Při odvolání z dovolené však v zásadě nejde o poskytování
cestovních náhrad, tj. náhrad podle
§ 151 až 189 zákoníku práce.
Zaměstnanec totiž zpravidla nejede z místa, kde dovolenou tráví, přímo vykonat
práci do sjednaného místa výkonu práce nebo na pravidelné pracoviště. Zamíří
nejdříve do svého bydliště a teprve z něho jede vykonat práci na pravidelné
pracoviště nebo do jiného určeného místa. Ale to již v rámci svého rozvrhu
směn, případně mimo rozvrh směn. Dovolená mu totiž byla buď zrušena, nebo
přerušena.
Náhrada nákladů, které zaměstnanci vznikly při odvolání
z dovolené, je upravena v
§ 217 odst. 3 zákoníku práce. Podle tohoto
ustanovení je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které
mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu
čerpání dovolené nebo že ho odvolal z dovolené. Protože cesta z dovolené do
místa bydliště není pracovní cestou, nejde o cestovní náhrady. Pokud by
šlo o cestovní náhrady, příslušelo by zaměstnanci i stravné, příp. zahraniční
stravné, a to od odjezdu z místa, kde byl na dovolené. To však ustanovení
§ 217 zákoníku práce nestanoví.
Dotaz č. 1
Zaměstnanec byl z provozních důvodů odvolán z dovolené.
Přísluší mu za cestu zpět cestovní náhrady?
Poskytování náhrad souvisejících s odvoláním z dovolené je řešeno
v ustanovení
§ 217 odst. 3 zákoníku práce. Protože
…
