dnes je 25.2.2024

Input:

Přerušení pracovní cesty

4.8.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 9 minut

8.6.4 Přerušení pracovní cesty

Ing. Karel Janoušek

Zákoník práce umožňuje zaměstnavateli povolit zaměstnanci přerušení tuzemské i zahraniční pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance. Toto přerušení je v zákoníku práce popsáno pro případy přerušení pracovní cesty před začátkem výkonu práce anebo po ukončení výkonu práce, pro který byl zaměstnanec na pracovní cestu vyslán. Přerušením pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance není doba čekání na dopravní prostředek, doba odpočinku, doba bezpečnostní přestávky řidiče, doba strávená na pracovní cestě v nepracovní den ani případy, kdy byl výkon práce na pracovní cestě přerušen z důvodu nepříznivého počasí, kalamity či jiné nahodilé události anebo z důvodu špatné organizace práce, nedostatku materiálu apod. Nejde ani o přerušení pracovní cesty z důvodu nezbytnosti vykonat jinou práci v jiném místě apod. Přerušením pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance není ani případ, kdy zaměstnavatel vyšle zaměstnance do určeného místa např. o den dříve z důvodu, aby si zaměstnanec před výkonem práce mohl po dlouhém cestování, řízení vozidla apod., odpočinout a mohl tak řádně vykonávat práci.

Stanovení podmínek přerušení pracovní cesty

Přerušení pracovní cesty ze soukromých důvodů zaměstnance může zaměstnavatel povolit anebo nemusí. Pokud přerušení povolí (proč ne?), měl by z praktických důvodů, zejména v zájmu jednoznačnosti nároků zaměstnance, k zamezení vzniku možných komplikací při určování výše nároku zaměstnance na cestovní náhrady a řešení případných pozdějších nesrovnalostí, také co nejpřesněji dohodnout anebo určit nejen podmínky konání pracovní cesty, ale také podmínky přerušení pracovní cesty, zejména pak začátek a konec přerušení apod. Příslušné podmínky je nutno dohodnout nebo stanovit prokazatelně před pracovní cestou, např. v příkazu k pracovní cestě. To však neznamená, že pracovní cesta začne dříve či skončí později, než bylo před povolením přerušení pracovní cesty určeno, stanovený začátek a konec pracovní cesty uvedený v podmínkách jejího konání se nemění, jen je zaměstnanci z jeho soukromých důvodů povolen dřívější odjezd nebo pozdější návrat.

Cestovní náhrady

Zákoník práce pro cestovní náhrady při přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance vychází z toho, že během soukromé doby zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší. Je-li povoleno přerušení po ukončení výkonu práce, začíná soukromá doba ukončením výkonu práce a po ukončení výkonu práce, tj. v soukromé době, již cestovní náhrady zaměstnanci nepřísluší. Je-li povoleno přerušení ze soukromých důvodů před začátkem výkonu práce, tak soukromou dobou je doba před výkonem práce a cestovní náhrady tak zaměstnanci přísluší až od konce soukromé doby, tj. od zahájení výkonu práce.

Po dobu přerušení pracovní cesty, tj. před výkonem práce nebo po výkonu práce, tak zaměstnanci náhrada výdajů za ubytování, náhrada nutných vedlejších výdajů ani stravné, zahraniční stravné a kapesné v zásadě nepřísluší. To se týká i doby cestování (doby jízdy v dopravním prostředku) do místa, kam byl na pracovní cestu vyslán, příp. zpět. Tato doba je totiž součástí doby přerušení pracovní cesty, tj. soukromé doby strávené na cestě a není prakticky součástí pracovní cesty. Uvedené přerušení vždy v zásadě bezprostředně navazuje na výkon práce nebo předchází výkonu práce. Proto také cestovní náhrady zaměstnanci přísluší v zásadě až od začátku výkonu práce, příp. do ukončení výkonu práce podle toho, zda bylo přerušení pracovní cesty povoleno před nebo po ukončení výkonu práce. Cestovní náhrady se tedy neposkytují od okamžiku, kdy měl zaměstnanec podle příkazu k pracovní cestě na pracovní cestu nastoupit, ani od odjezdu dopravního prostředku, ale až od okamžiku skutečného začátku výkonu práce (do skutečného okamžiku ukončení výkonu práce), kterou byl zaměstnanec na pracovní cestu vyslán vykonat.

Náhrada jízdních výdajů

Výjimkou je náhrada jízdních výdajů vynaložených zaměstnancem v době dohodnutého přerušení pracovní cesty, tj. za soukromou cestu zaměstnance (v jeho soukromé době), kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci podle § 160 ZP poskytnout pouze do výše, která by mu náležela v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo.

Náhrada výdajů za ubytování

Náhradu výdajů za ubytování není podle § 162 odst. 2 ZP zaměstnavatel po dobu uvedeného přerušení pracovní cesty povinen zaměstnanci poskytnout, a to ani v případě, že ubytování musel zaměstnanec, s ohledem na podmínky konání pracovní cesty a ubytovacích služeb, případně i po tuto dobu hradit. Náhrada výdajů za ubytování tak zaměstnanci přísluší při přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance před nástupem výkonu práce až ode dne začátku výkonu práce a v případě přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce na pracovní cestě pouze do posledního dne výkonu práce.

Stravné

Stravné (zahraniční stravné) zaměstnanci po dobu přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance nepřísluší. V ustanovení § 163 odst. 5 ZP (§ 170 odst. 6 ZP) je jednoznačně uvedeno, že doba rozhodná pro právo na stravné (zahraniční stravné) začíná začátkem výkonu práce (jde-li přerušení před výkonem práce) a končí ukončením výkonu práce (jde-li o přerušení po výkonu práce). Doba přerušení pracovní cesty ze soukromých důvodů zaměstnance tak v zásadě bezprostředně navazuje na výkon práce nebo mu předchází. Ve smyslu těchto ustanovení se stravné zaměstnanci při pracovní cestě s dohodnutým přerušením pracovní cesty před nástupem výkonu práce poskytuje až od okamžiku začátku výkonu práce a při dohodnutém přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce do okamžiku ukončení výkonu práce. Před začátkem výkonu práce, příp. po ukončení výkonu práce se

Nahrávám...
Nahrávám...