dnes je 4.12.2024

Input:

Přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance

22.4.2022, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 12 minut

Přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance

Jaroslava Pfeilerová

Právní úprava:

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

    • § 160 – Náhrada jízdních výdajů při přerušení pracovní cesty

    • § 162 – Náhrada výdajů za ubytování

    • § 163 – Náhrady zvýšených stravovacích výdajů (stravné)

    • § 164 – Náhrada nutných vedlejších výdajů

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

    • § 6 odst. 7 písm. a) – Příjmy, které nejsou předmětem daně

    • § 24 odst. 2 písm. zh) – Daňově účinný náklad

  • Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád

  • Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

  • Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

  • Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

Popis operace:

Již od roku 2007 mohou zaměstnanci v průběhu pracovní cesty spojit pracovní povinnosti se svými soukromými zájmy. Je tomu tak z toho důvodu, že zákoník práce připouští přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance před nástupem výkonu práce anebo po ukončení výkonu práce. Přerušení pracovní cesty může být realizováno pouze se svolením zaměstnavatele. V praxi je většinou postupováno tím způsobem, že zaměstnanec požádá o možnost přerušení pracovní cesty a zaměstnavatel tento požadavek buď akceptuje, nebo neakceptuje. Pokud zaměstnavatel žádosti zaměstnance nevyhoví, pracovní cesta nemůže být přerušena.

Z ust. § 153 ZP vyplývá, že podmínky pracovní cesty určuje před jejím zahájením jednostranně zaměstnavatel (přitom je zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance). A právě v rámci stanovení podmínek pracovní cesty zaměstnanec vyjadřuje své požadavky, které s touto cestou souvisí, např. může zaměstnanec požádat o možnost přerušit pracovní cestu. Pokud zaměstnavatel žádosti vyhoví, měl by současně s určením podmínek konání vlastní pracovní cesty, jasně vymezit také okolnosti, za kterých dojde k povolenému přerušení pracovní cesty. Jedná se zejména o přesné určení, na kterém místě a ve kterém okamžiku bude pracovní cesta přerušena a případně také za jakých podmínek bude v pracovní cestě opět pokračováno. Zaměstnavatel by měl určení souvisejících podmínek věnovat potřebnou pozornost a jednoznačně je stanovit (pokud možno písemně), neboť tyto podmínky mají vliv na výši cestovních náhrad, ale také na celou řadu dalších možných okolností např. na případnou škodní událost. V této souvislosti je potřebné si připomenout, že k přerušení pracovní cesty může dojít pouze z důvodů na straně zaměstnance, nikoli na straně zaměstnavatele.

Jak jsem již uvedla v úvodu příspěvku, zákoník práce upravuje nárok zaměstnance na cestovní náhrady při přerušení pracovní cesty, po kterém již nenásleduje výkon práce a také při přerušení pracovní cesty před výkonem práce. To však neznamená, že by zaměstnanec po dohodě se zaměstnavatelem nemohl pracovní cestu přerušit v jejím průběhu.

Pracovní cesta může být přerušena pouze z důvodů na straně zaměstnance, např. v případech, kdy zaměstnanec chce v místě konání pracovní cesty navštívit přátele, koncert, sportovní zápas, před nebo po výkonu práce čerpat dovolenou apod.

V praxi však občas dochází k přerušením pracovní cesty (v rozporu se zákoníkem práce), o kterém rozhodl zaměstnavatel např. při onemocnění zaměstnance, v případech kdy zaměstnanec vyslaný na pracovní cestu nemůže vykonávat určenou práci např. z důvodu kalamity, živelní pohromy nebo z důvodů špatné organizace práce. V ojedinělých případech se lze setkat s přerušením pracovní cesty, pokud cesta připadne na nepracovní den (sobotu, neděli, svátek apod.). Zaměstnanci však náleží cestovní náhrady podle zákoníku práce po celou dobu pracovní cesty, a to i v případě, kdy bez svého zavinění nemůže určenou práci vykonávat.

Cestovní náhrady ve vazbě na přerušení pracovní cesty

  • Zaměstnanci náleží po dobu pracovní cesty náhrada zvýšených stravovacích výdajů (stravného), a to ve výši stanovené zákoníkem práce a prováděcími právními předpisy (vyhláškami MF a MPSV). V souladu s ust. § 163 odst. 5 ZP zaměstnanci nepřísluší stravné po dobu přerušení pracovní cesty. V citovaném ustanovení je vysvětleno, že právo na stravné končí ukončením výkonu práce a začíná současně se začátkem výkonu práce nebo jiným předem dohodnutým způsobem.

  • Při vícedenní pracovní cestě je zaměstnavatel povinen zaměstnanci uhradit ubytovací výdaje, a to v ubytovacím zařízení, které mu určil při vysílání na pracovní cestu. Pokud však zaměstnanci vzniknou ubytovací výdaje v době přerušení pracovní cesty, musí je hradit ze svých soukromých prostředků.

  • Zaměstnanec se při pracovní cestě přepravuje dopravním prostředkem, který mu určil zaměstnavatel (vlakem, autem, autobusem, pěšky, letadlem apod.). Pokud bude pracovní cesta na základě souhlasu zaměstnavatele přerušena, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů odpovídající částce, která by zaměstnanci náležela, kdyby k přerušení pracovní cesty nedošlo. To znamená, že zaměstnavatel nebude hradit ze svých prostředků vyšší jízdní výdaje, které zaměstnanci vznikly z důvodů přerušení pracovní cesty.

  • Mezi cestovní náhrady, na které má zaměstnanec nárok, patří také náhrady nutných vedlejších výdajů (parkovné, dálniční poplatky, poplatky za úschovu zavazadel apod.). Aby tyto výdaje mohly být zaměstnanci proplaceny, musí být vynaloženy v přímé souvislosti s pracovní cestou. Při přerušení pracovní cesty není tato podmínka splněna. V praxi se v této souvislosti setkáváme např. s náklady spojené s vrácením předem zakoupené jízdenky, místenky apod. Ke vzniku těchto výdajů došlo v souvislosti s povoleným přerušením pracovní cesty ze soukromých důvodů na straně zaměstnance, nikoli ve vazbě na zaměstnavatelem určenou pracovní cestu. Z uvedených důvodů nebudou zaměstnanci tyto výdaje proplaceny.

Souvztažnosti:

Č.  Účetní případ  MD  DAL 
1.  Poskytnutí zálohy zaměstnanci  335  221, 211 
2.  Vyúčtování pracovní cesty zaměstnancem  512  333 
3.  Zúčtování zálohy  333  335 
4.  Doplatek rozdílu z vyúčtování: 
– záloha byla vyšší než nárok zaměstnance na náhrady 221, 211 335
– záloha byla nižší než nárok zaměstnance na náhrady  333  221, 211 

Analytické účty:

Účetní jednotka v rámci syntetických účtů vytváří analytické účty.

K účtům účtové třídy 5 a 6 jsou vedeny analytické účty pro daňové účely, případně podle dalších potřeb účetní jednotky.

Účetní doklady:

Při účtování o cestovních náhradách použije účetní jednotka celou řadu účetních dokladů, např. faktury, paragony, vyúčtování pracovní cesty, pokladní doklady, výpisy z účtů, interní doklady apod. Při účtování ve vztahu k popisované problematice je velmi důležité stanovisko nadřízeného zaměstnance k přerušení pracovní cesty, které zaznamená v písemném cestovním příkazu. Jedná se zejména o údaj kdy, kde a za jakých podmínek bude pracovní cesta přerušena. Je nezbytné, aby použité účetní doklady i podklady pro vystavení vnitřních účetních dokladů byly průkazné a obsahovaly náležitosti stanovené § 11 ZoÚ.

Nejčastější chyby:

Zaměstnanec, který přeruší pracovní cestu ze soukromých důvodů bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, poruší zákoník práce a zaměstnavatel může vyvodit související sankce.

V některých případech je chybně aplikován institut přerušení pracovní cesty v případech, kdy pracovní cesta připadne na nepracovní den (sobota, neděle, svátek apod.). V ojedinělých případech bylo kontrolními orgány zjištěno, že zaměstnavatel tyto nepracovní dny posoudil jako přerušení pracovní cesty a zaměstnancům neposkytl cestovní náhrady. Tento postup je v rozporu se zákoníkem práce a zaměstnavatel porušil práva zaměstnance tím, že mu neposkytl náhrady, na které měl nárok. Doba pracovní cesty totiž není vázána na výkon práce, pokud je zaměstnanec podle pokynů zaměstnavatele na pracovní cestě, musí dostat cestovní náhrady, a to za pracovní dny i za dny odpočinku.

Problémy vznikají zaměstnavatelům také v případech, kdy zaměstnanec vyslaný na pracovní cesty nemůže vykonávat určenou práci, např. z důvodu kalamity, živelní pohromy nebo i z důvodů špatné organizace práce. Ani v tomto případě nemůže zaměstnavatel, po dobu než bude možné stanovenou práci zaměstnancem vykonávat, pracovní cestu přerušit. Pokud nastanou obdobné situace, musí zaměstnavatel zvážit, zda se mu vyplatí nařídit zaměstnanci návrat (návratem zpět je pracovní cesta ukončena) nebo zda má vyčkat, až bude možné v práci pokračovat. Zaměstnanci však náleží cestovní náhrady podle zákoníku práce po celou dobu pracovní cesty, a to i v případě kdy bez svého zavinění nemůže určenou práci vykonávat.

V praxi je někdy chybováno v případech, kdy zaměstnanec v průběhu pracovní cesty onemocní. Tuto situaci nelze považovat za přerušení pracovní cesty.

Daňové dopady:

Jak již bylo uvedeno – zaměstnanec má nárok na cestovní náhrady, které mu vzniknou v souvislosti s pracovní cestou. V době přerušení pracovní cesty nemá zaměstnanec nárok na stravné, ubytovací výdaje a náhrady

Nahrávám...
Nahrávám...