dnes je 25.2.2024

Input:

Žádost zaměstnance o přerušení pracovní cesty

22.10.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

5.4
Žádost zaměstnance o přerušení pracovní cesty

JUDr. Věra Bognárová

Vzor

Žádost zaměstnance o přerušení pracovní cesty

Zaměstnavatel ................................... (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČ)

zastoupený .................

(dále jen "zaměstnavatel")

a

Zaměstnanec ..................................................... (jméno, příjmení, bydliště, datum narození, pracovní zařazení)

(dále jen "zaměstnanec")

Vážení,

navrhuji přerušení pracovní cesty, na kterou jsem vyslán v době od ......... do....... do ............. (Hradce Králové), a to od ............. (včetně přesné hodiny) do ............. (včetně přesné hodiny).

Sdělte mi stanovisko k tomuto návrhu nejpozději ve lhůtě ............. dnů.

Budete-li s návrhem na přerušení pracovní cesty ve shora uvedeném časovém vymezení souhlasit, beru na vědomí, že mi po dobu takto dohodnutého přerušení pracovní cesty nepřísluší cestovní náhrady.

S pozdravem

V ............ dne .................

..................................

podpis zaměstnance

Právní úprava:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

  • § 42 ZP

  • § 160 ZP

  • § 162 ZP

  • § 163 ZP

  • § 170 ZP

Zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

  • § 1 odst. 2 NOZ

  • § 1724 až § 1766 NOZ

Komentář:

Pracovní cestou se podle § 42 odst. 1 ZP rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo jejího výkonu. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zda se jedná o výkon práce mimo sjednané místo výkonu, se posuzuje ve vztahu k místu výkonu práce, které bylo sjednáno v pracovní smlouvě. Jestliže zaměstnanec souhlasí (sjedná dohodu) o vyslání na pracovní cestu, podmínky, za kterých je pracovní cesta konána, určuje podle § 153 ZP zaměstnavatel. Zaměstnavatel určí místo nástupu, dobu nástupu a ukončení pracovní cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a způsob ubytování, případně může určit další podmínky, za kterých bude pracovní cesta konána. Jestliže zaměstnanec souhlasil s tím, že bude na pracovní cesty vysílán, nemůže sám o podmínkách, za kterých je pracovní cesta konána, rozhodovat. Zákoník práce jej chrání ale v tom, že stanoví minimální právo na cestovní náhrady, které mu musí zaměstnavatel v souvislosti s pracovní cestou poskytovat.

Zákoník práce v § 160 ZP, § 162 ZP, § 163 ZP a § 170 ZP upravuje postup při úhradě některých cestovních náhrad pro případ přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance. I když není přerušení pracovní cesty výslovně nijak blíže upraveno, zákoník práce s touto možností počítá, protože upravuje rozsah poskytovaných cestovních náhrad při jejím přerušení. Přerušit pracovní cestu však lze výhradně po dohodě se zaměstnancem. Rozhodování o pracovní cestě, pokud se na tom zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne, je poté plně v kompetenci zaměstnavatele, ten stanoví také od kdy do kdy je pracovní cesta konána (dobu nástupu a ukončení pracovní cesty), a proto návrh (žádost) o přerušení pracovní cesty podává vždy zaměstnanec. Zaměstnavatel totiž už při nařizování pracovní cesty může zohlednit rozsah plnění pracovních úkolů a nařízení pracovní cesty mu může přizpůsobit. Po dobu přerušení pracovní cesty zaměstnanci nepřísluší náhrada cestovních výdajů.

Zaměstnavatel může se zaměstnancem dohodnout přerušení pracovní cesty, není k tomu však povinen. Při rozhodování musí zvážit především nákladovou položku, tj. případnou úsporu náhrad cestovních výdajů. Formální náležitosti dohody, včetně písemné formy stanoveny nejsou, dohodu o přerušení pracovní cesty lze proto sjednat i ústně. Dohodu lze sjednat jak pro případ tuzemské, tak i zahraniční pracovní cesty. Přerušení

Nahrávám...
Nahrávám...