8.2 Základní informace o cestovních náhradách
Ing. Karel Janoušek
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, upravuje oblast poskytování cestovních náhrad v části sedmé – Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce, v ustanoveních § 151 až 189. Tato část zákoníku práce je rozčleněna do těchto relativně samostatných hlav:
-
hlava I – Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 až 155),
-
hlava II – Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 (viz § 156 až 172),
-
hlava III – Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (viz § 173 až 181),
-
hlava IV – Společná ustanovení o cestovních náhradách (§ 182 až 189).
V ustanovení § 109 odst. 3 ZP jsou uvedeni tito zaměstnavatelé:
- stát,
- územní samosprávný celek,
- státní fond,
- příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů,
- školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona,
- regionální rada regionu soudržnosti.
Vzhledem k tomu, že u zaměstnanců jsou částky cestovních náhrad, které jim poskytne zaměstnavatel mimo rámec cestovních náhrad, jež může poskytnout zaměstnancům zaměstnavatel uvedený v hlavě III, předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je nezbytné, aby zaměstnavatel uvedený v hlavě II (dále jen podnikatelská sféra) znal také ustanovení hlavy III. Zaměstnavatel uvedený v hlavě III (dále jen příspěvková sféra) musí naopak znát také ustanovení platná pro podnikatelskou sféru, protože v hlavě III jsou časté odkazy na ustanovení platná pro zaměstnance zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.
Kromě uvedené části sedmé je pro správné určení, kdy zaměstnanci přísluší cestovní náhrady a kdy mu je nelze poskytnout, potřeba také správně aplikovat další ustanovení zákoníku práce a některých dalších předpisů. Ze zákoníku práce se k cestovním náhradám bezprostředně vztahují také zejména tato ustanovení:
-
§ 2 – závislá práce,
-
§ 34 – pracovní smlouva,
-
§ 34a – pravidelné pracoviště,
-
§ 42 – pracovní cesta,
-
§ 75 až 77 – dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,
-
§ 78 až 85 – pracovní doba,
-
§ 93 – práce přesčas,
-
§ 103 – povinnosti…
